Příprava

Ještě dříve, než se vypravíte do prodejny, je dobré si odpovědět na základní otázky ohledně vašich stávajících dovedností a preferencí: Kolik toho na lyžích umím, jak jsem vybavený fyzicky a pohybově, kolik toho obvykle najezdím (kolikrát za zimu stojím na lyžích), kde převážně jezdím (náročnost terénů, upravené tratě, volný terén), čím pro mě lyžování je (pohodová dovolená, sportovní vyžití), jaké mám ambice, lyžařské cíle…


Zejména u začínajících nelze často vše pojmenovat. Takový (ne)lyžař zatím neví, jak ho lyžování bude bavit, kolik mu bude ochotný dávat. Jindy zase neodhadneme, jaké budou naše časové nebo finanční možnosti. Přesto by výsledkem měl být co nejpřesnější upřímný profil.

Nezapomínejme také na osobnostní vývoj. Za dva či tři týdny na horách je při dobrém vedení možné udělat značný pokrok a od začátečníka se během jedné zimy přeměnit na pokročilého. Jiný se za týden nepřenese přes stádium pluhu.

Rovněž byste si měli ujasnit, zda lyže pořizujete namísto jiných (budou vaše jediné pro všechno), nebo ke stávajícím jako druhé – a proč a také na jak dlouho je plánujete mít. Nejdelší životnost a zachování původních vlastností poskytují lyže sendvičové konstrukce.

Očekáváte všestrannost, snadnou ovladatelnost, výkonnost – sportovnost, vysokou životnost nebo image? Velmi snadná ovladatelnost směřuje nejspíše k rekreační univerzálce, výkonnost k lyži sportovní, image k luxusní či módní značce…

Podle terénu můžeme lyže rozdělit do následujících škatulek:

• upravená trať
• převážně upravená trať, trochu i lehký okolní terén
• trať i terén
• převážně až výlučně terén
• a další spíše už „speciální“ užití (prašan, skialpinismus, snowparky a rampa, funcarving)

Lyže na sjezdovku (jen upravená trať)

V našich podmínkách po takových sahá většina lyžařů a takové budou a rozhodně by měli vybírat lyžaři méně zdatní. Pro ty jsou určeny rekreační modely (dnes je často najdete pod eufemistickým „univerzální“). Víceméně všechny lyže na začátečnické úrovni jsou si dnes výkonnostně podobné.
Na takových rozumně zvládnete základy techniky a budete se moci pohybovat pomalu, spíše krátkými obloučky či pokusy o ně. Teprve až z nich vyrostete, pořídíte si lyže vysněné – např. sportovní, širší nebo freestylové.

Pokud je vaše lyžařská zdatnost, fyzická kondice a nasazení na vyšší úrovni vybírejte lyži méně či více sportovní. Žádná přesná hranice mezi nimi ale neexistuje – vždyť i „sportovnost“ je termín relativní. Je však dobré vědět, že běžné komerční lyže jsou dnes poměrně měkké a značně vykrojené, a tedy v běžných délkách i slušně ovladatelné. Koupě lyže pro méně zdatného lyžaře příliš náročné (kdysi uváděné ve všech příručkách jako možné nebezpečí), se tak značně snížilo. Naopak na dobré lyžaře může číhat riziko „volby pod úroveň“. Agresivní rétorika prospektů a pojmenování lyží může někdy svést k jejich přecenění, zejména při volbě kratších délek.

Lyžař na úrovni by měl sáhnout po lyžích delších, méně vykrojených a sportovních, přičemž by si měl být vědom toho, že v běžné nabídce najde jen lyže dobře točivé (rádius pod 20 metrů), se kterými zvládne i kratší oblouky.

Obrovsky populární jsou u nás slalomky, tedy lyže značně vykrojené do délky 165 až 170 cm. Tyto lyže jsou hodně točivé a určené především pro krátké oblouky. Mnozí je coby lyže velmi snadno zatáčející používají univerzálně i k rychlejší jízdě. Radikální tvar a kratší délka ale mohou znamenat horší vlastnosti v přímé jízdě a nižší stabilitu v rychlosti.

Výška a váha lyžaře

Rekreační jezdec běžných parametrů, který správně vybere úroveň lyže, obvykle nemívá s výběrem problémy. Zásadní vliv mají tyto parametry jen u extrémů. Lyže ovšem při jízdě nepozná, jak je její jezdec velký/malý a kolik váží. Reaguje na síly, které na ni působí. Lehký a rychlý jezdec, třeba závodící žena, tak dokáže generovat větší síly než těžký, ale pomalý začátečník nebo rekreant.

Platí, že lehčí lyžař, pokud nejezdí extrémně dobře a rychle, produkuje nižší síly přenášené do lyží, a tak užije lyže spíše kratší a měkčí. Takové bývají lyže pod 150 cm u dámských modelů i delší.

Hůře na tom může být těžká váha. Velký lyžař působí na lyže delšími pákami a větší vahou, takže při stejných rychlostech jako malý a lehký zatěžuje lyže více. To vyžaduje lyži trochu delší a v případě lyžařů hodně těžkých i tvrdší. Nejlepším řešením je sáhnout po lyži dost výkonné, tedy sportovní, a navíc s klasickou sendvičovou konstrukcí, která si původní tuhost v ohybu i další důležité vlastnosti uchovává nejdéle. Posouzení tvrdosti lyže v obchodě však vyžaduje poměrně dost zkušeností.
 

Šířka lyží

Nová doba přinesla i zcela zásadní změnu dalšího parametru – šířky lyží. Ani v tomto kdysi volba nebyla, dnes je to u lyží kritérium skoro nejdůležitější.

Šířky sjezdovkových lyží se pohybují od (nejčastěji) 66 mm ve středu lyže výše. Za rozumnou horní hranici lze považovat asi 74-75 mm. Po sjezdovkách lze samozřejmě sjíždět i na lyžích mnohem širších, ale zkušenost i praxe včetně závodního lyžování ukazuje, že pro zachování sjezdovkového charakteru lyží a jejich optimální funkčnost na upravených, tedy u nás mnohdy velmi tvrdých tratích, je nepřehnaná šířka nejvhodnější. Stejně tak je nejlepší pro začátečníky i pro pokročilé, kteří chtějí správnou techniku pilovat. Tyto „úzké“ lyže na našem trhu i v půjčovnách dominují, a tak většina nevyhraněných lyžařů právě po takových sahá.

Délka lyží

A teprve nyní se propracováváme k délce. Přitom kdysi to bývalo to hlavní, co kupující mohl ovlivnit, ještě nedávno zněla mantra carvingových lyží – „po bradu“, dnes ale máme tolik typů lyží pro různá určení (v délkách 65 až 215 cm, v obchodech obvykle 140 až 185 cm), že chňapnout jakoukoliv lyži a paušálně ji poměřovat s postavou není správné.

Velmi přibližně platí, že začátečník bude spokojený na délce 140 až 160 cm. Nejběžnější délky pro pokročilého budou do 160 cm u žen a 160 – 175 cm u mužů. Od 180 cm výše už půjde ten, kdo ví co chce (vždy uvažujeme osobu neextrémních parametrů, tedy zhruba 150 – 200 cm, 40 – 100 kg).

Hodně vykrojené lyže charakteru slalomky, tedy do nějakých 13 – 14 m rádiusu, budou při typickém používání na kratší oblouky vhodné kratší, od 160 cm (ženy) do 165 cm (muži). Lyže méně vykrojené (R 17 – 19 m, racecarvery, „obřačky“) pro rychlejší jízdu a delší oblouky volte zase delší, až přes 180 cm.

Paušálně se dá říci, že danému člověku bude vyhovovat konkrétní lyže v délkovém rozmezí 10 cm, bližší upřesnění už ale často nelze provést jinde než za jízdy na sněhu. Pokud to nejde, méně zdatný by měl jít spíše níž. Možná by šlo říci „dokud jste v pohodě jen na modrých, berte spíš kratší délky daného modelu. Zdatný lyžař zvládne a často i ocení délky větší.

Allmountain (trať > terén)

Pokročilý lyžař sledující trendy už mnohdy nechce zůstávat na upiglované pistě a rád by si ochutnal trochu „toho frýrajdu“. Pokud tedy chce své jediné lyže sice pořád hlavně na tratě, ale příležitostně i mimo, může zůstat u 74-75 mm, ale uvážit by mohl až 80 mm – podle podílu obou a podle převládající tvrdosti sjezdovek. V takovém případě už se z oblasti sjezdovkové dostává k užším hybridům, tzv. allmountainům, tedy lyžím „pro celou horu“. Tyto relativně úzké ještě v terénu žádnou velkou parádu nenadělají, ale pro odměklou, rozježděnou, ráno lehce zasněženou apod. sjezdovku dokážou být maximálně vděčné.
 

Allmountain (trať = terén)

Pro nás to není právě typické použití, resp. jen málokdo si ještě širší lyži koupí jako svou jedinou. Tyto širší allmountainy bývají až do 90 mm šířky a dnes už většinou přizpůsobené specifikám jízdy ve volném terénu. Na upravené trati přitom mnohé nejnovější modely dobře vedou i drží. Bývají znatelně lehčí než sportovní lyže sjezdovkové a při značném vykrojení – obvykle 16 – 20 metrů – jsou i dobře točivé. Jejich čas ale u nás teprve musí nastat a s ohledem na přírodní podmínky a možnosti bude zájem o ně omezený. Přesněji řečeno jako o lyže jediné. Zejména v šířkách směrem k 90 mm jsou pro častějšího návštěvníka Alp velmi vhodným doplňkem jeho lyží sjezdovkových. Tyto allmountainy bývají na úrovni kvalitních lyží sportovních a v cenové hladině rekreačních univerzálek je nenajdeme.

Speciální lyže na pistu

Krátké

Koncem 90. let vyvrcholila v rámci celkového zkracování lyží popularita těch nejkratších, pod 100 cm délky. Sice se toto spíše zábavné nářadí ukázalo jako omezeně použitelné k tomu, jak běžně chápeme lyžování, ale od té doby zůstávají v omezené míře na trhu. Často se propagují jako geniální výukový prostředek, neboť zatočit na nich lze prakticky bez technického návodu, doslova intuitivně. Jejich krátkost (65–100 cm) znamená ale i omezenou předozadní stabilitu a poměrně vysoké nároky na rovnováhu. Tyto kraťásky mohou být vhodné pro cílený nácvik pod odborným vedením, případně pro zcela neambiciózního klouzače, který se spíš touží spontánně vyřádit někde na placaté loučce.

Fun

Nadstandardně vysoká známost a rozšířenost tzv. funcarvingu je českým specifikem. Přibližně řečeno sjíždění na značně krátkých a extrémně krojených lyžích, obvykle bez holí a se snahou o odvážné až maximální náklony. Kdysi takový způsob jízdy ohlašoval a propagoval carvingovou revoluci, dnes zůstává – snad až neoprávněně – na okraji zájmu. Propaguje poněkud specifické lyže, od kraťásků po funcarvery, tedy kratší a krojenější verze slalomek s rádiusy i znatelně pod 10 metrů. Běžně je ale v obchodech nekoupíme, nejspíše se s nimi setkáte u specialistů nabízejících i kursy funcarvingu coby lehce specifické odnože zatáčení na lyžích.

Značka

Pro nevyhraněného lyžaře není příliš vhodné fixovat se bez významného důvodu na určitou značku. Jednak se tím zbytečně zužuje výběr, jednak jsou si srovnatelné lyže různých značek hodně podobné. Pokud ale jezdec už náročný hledá kvalitu a trvanlivost, má určitou logiku soustředění na některé značky malosériové, zhotovující všechny své modely se sendvičovou konstrukcí. Trochu by je snad šlo přirovnat k prémiovým značkám automobilů. Také u nich je cena vysoká, ale konstrukce, vlastnosti i životnost ji (jistě, jak pro koho) ospravedlňují. Běžný uživatel lyží na úrovni 10 – 15 tisíc korun se ale při výběru na značku skutečně fixovat nemusí.

Definitivní výběr

I když zvážíte vše a naučíte se katalogy nazpaměť, pořád budou konkrétní lyže kočkou v pytli. Co pro její odhalení můžeme udělat?

1. Testy v časopisech a na internetu poslouží jako jeden ze zdrojů, jsou vhodné jako doplnění informací

2. Diskuse na webu mnohdy obsahují skutečně nezávislé informace, obvykle ale odrážejí jen názor a zkušenost jen jednoho lyžaře. Převládající anonymita nemoderovaných diskusí znamená, že ani tady nemáme záruku kompetentnosti, nestrannosti a objektivity.

3. Testování na sněhu je koruna a vrchol každého pořádného rozhodování. Možností lyže si vyzkoušet na sněhu je stále více a kupovat lyže, zejména dražší, bez vyzkoušení na sněhu by mělo být spíš výjimkou. Nikdo vám neřekne líp, zda vám lyže sedí, než vy sami. Jde o vaše peníze, vaše lyžování, vaše pocity.

Při výběru nezapomeňte ani na perspektivu. Lyže nejsou výrobek na dnešek, nýbrž i do budoucna. Budete se zlepšovat, požadovat od nich stále víc a víc si dokážete i brát. Musí vám tedy po dobu, kdy je budete používat, stačit. Levné z hypermarketu nebo vysloužilci na hranici smrti takovou rezervu nemají nebo mít nemusejí. Čím víc toho umíte, tím víc vás takové nedostatečné lyže brzdí ve vývoji a tím víc se šidíte.
Nelze rovněž nepřipomenout, že lyže, a to i kvalitní a drahé, jsou jen tak dobré, jak dobrý je stav jejich hran a skluznice. Nejlevnější způsob, jak si pořídit lepší lyže, je jejich kvalitní servis nejvýš za pár stovek a průběžná péče.

A co cena? Neměla být na začátku úvah? Jistě, cena jako kritérium bude napříč prostupovat úvahy. Je ale natolik individuální, že ji pro správný postup záměrně ponecháváme stranou. Vysloveně přímá úměra sice neplatí, ale levná lyže bude takřka určitě méně kvalitní a životná než drahá téže značky. Ale pozor, i levná lyže má svého spokojeného jezdce a samotná cena nezaručuje například vysokou životnost.

Zdroj : SNOW.CZ